Inscenace Bekkrell Efekt (Effet Bekkrell), zahraniční host Jatek78, jakoby byla manifestem čtveřice francouzských performerek, který vydal zprávu o proměnách chaosu ve zmatek a nepořádek. Docela agresivní show působila jako punková akce – s hlasitou electro hudbou, dýmem a spoustou rozházených kovových komponentů a cvičebního nářadí. Celek připomínal náhodně sestavené puzzle. Po zhlédnutí všech dílků však zůstal pocit promarněné energie, jež sice zářila a třaskala v návalech jako výbuchy bomb, urputně a vypjatě, ale nekoncepčně a destruktivně.
Divák si před zahájením představení mohl prohlížet v obnaženém prostoru na černé podlaze položené části konstrukcí, kladky, teeterboard, lana, kabely a páry pracovních rukavic a domýšlet si, že vidí základ pro čínskou tyč, provazochodectví a vzdušnou akrobacii na laně. Ze tří stran visely u země tahy s navěšenými světly, které pak postupně měnily výšku a přizpůsobovaly se svícení podle prostorové úrovně akrobatek. První vstup vnesl napjaté očekávání. Performerky téměř potmě postavily čínskou tyč a ve chvíli, kdy se okolo ní obtočily všechny čtyři nad sebou, se nad nimi rozsvítilo bodové světlo, které vytvořilo zajímavý obraz živého totemu.
Začátek sliboval netradiční přehlídku ženské síly. Jejich odhodlání odkazovalo k nezkrotným živlům. I přes to, že jedna artistka přebírala pozornost druhé, všechny působily ostře, průbojně, nezdolně. Výraz bojovnic umocňovaly chrániče v ústech, které jim bránily pronášet slova, a tak chrčely, či křičely nesrozumitelné shluky zvuků. Drsný vzhled zdůrazňovala vycpaná ramena a taneční choreografie v duchu rituálu před bojem. Na souboje také došlo, dokonce padla reálná facka.
Společné výstupy, protkány artistickými sóly, byly motivovány tím, že musejí přestavět prostor (jinak rozmístit nářadí a cvičební komponenty), anebo nevyhnutelnou spoluprací při akrobatických výstupech. Nejpropracovanější čísla předváděla Fanny Alvarez na čínské tyči, ať už v kalhotovém kostýmu, nebo rudých šatech. Pozemní akrobatka Sarah Cosset svou úvodní gymnastickou sestavou aspoň obsáhla prostor, ale provazochodkyně Océan Pelpel překvapivě zase stála na jedné noze, anebo chodila po laně z jedné strany na druhou, či padala přímo dolů pod sebe na zem, anebo na houpačku, čímž vymrštila na druhém konci připravenou Sarah Cosset do výšky a letmého kotoulu. Jejím nejnáročnějším prvkem byla chůze po nakloněném, ale zafixovaném laně. Během chvíle například na laně visely hned tři performerky a na druhém konci lana se nebezpečně vůči okolí houpal přivázaný teeterboard. Přetahování doprovázelo skřípání a šoupání lana ve dvou kladkách. Pocit ohrožení a nebezpečné manipulace ale odváděl pozornost od artistické komické akce ve vzduchu.
Bekkrell Efekt je hrou „kdo z koho“, včetně touhy či obsese maximálně zaplnit a zahltit prostor. A i přesto, že mnohokrát všechny čtyři akrobatky působily jako dezorientované částice, se jim podařilo vytvořit několik silných momentů, avšak některé jen na pár vteřin. Nejsilnější scénické metafory doprovázely motivy přetahování, poměřování, vyvedení z rovnováhy. Nezapomenutelným obrazem byla situace, v níž akrobatka tvořila pevný střed vzdušného prostoru a byla navázána na oka lana, které směřovalo do různých stran. Vypadala jako pavouk v síti, který sám sebe uvěznil. Sled vzácných zážitků završila závěrečná scéna, v níž čtveřice navázala teeterboard, kabely a provazochodeckou plošinu na sebe a jako ostrov, plavidlo, nebo atomový hřib se za vlastního zpěvu zvedaly do výše.
Významnou roli během představení sehrála technika a s tím i technik, který dokonce vnikal na scénu, akčně vytahoval filtry z reflektorů, nebo světla různě posunoval, zvedal, tvaroval do shluků. Objevil se dým a hudba, pokud zrovna zněla, byla mocná. Atmosféra připomínala vhled do industriálního prostoru, v němž se čtyři ženy snaží montovat, stavět, posouvat, navíjet, obtáčet, vršit a vytvářet nové spoje. Jediným symbolem lehkosti bylo peří zdobící kostýmy.
Bekkrell Efekt je světem, kde nic není definitivní. Vše je neustále v rekonstrukci, pohyb je roztěkaný bez primární potřeby líbit se. Inscenace staví na přijetí estetiky protikladů krásna, hloubky a plynulosti. Ve výsledku zbyl jen pocit, že avizovaná třaskavá podívaná je nepřehlednou revoltou proti pravidlům nového cirkusu.
Hana Strejčková
foto: archiv Jatka78
