ROZHOVOR: 100% Circus znamená umět zacházet s rizikem

V uměleckém prostoru pražských Jatek78 vystoupilo dánsko-francouzské duo s inscenací 100% CircusJulien Auger a Mikkel Hobitz Filtenborg se potkali už během studií na švédské taneční a cirkusové škole Dans och Cirkushögskolan (DOCH). Po absolutoriu šel ale každý svou cestou, Julien Auger spoluzaložil soubor La Meute a Mikkel Hobitz Filtenborg zase soubor Sistres, který v roce 2014 vystoupil na scéně Jatek78. V létě roku 2015 se rozhodli spolupracovat a od té doby začala jejich intenzivní souhra. V inscenaci 100% Circus pracují s principy tradiční cirkusové disciplíny, které se v českém tradičně cirkusovém prostředí říká „perš“ (akrobatická tyč). Duo Auger a Filtenborg ale v této disciplíně překonávají divácká očekávaní a předsudky. Jak, to v rozhovoru zjišťovala Veronika Štefanová.

 

Jaká myšlenka nebo tvůrčí záměr vás dva svedly dohromady?

Mikkel Hobitz Filtenborg: Asi to byl náš pohled na život a na cirkus obecně. Už jsme nechtěli tvořit inscenace v divokém duchu „sex – drogy – rock and roll“, ale toužili jsme po hlubším ponoření se do toho, co nás oba fascinuje nejvíc, a to je cirkus. Ve chvíli, kdy jsme pochopili, že naše směřování je dost podobné, rozhodli jsme spolu strávit první tvůrčí týden v rámci rezidence v Jatkách78. Cílem této residence bylo najít společné ideje a témata, na nichž bychom nový inscenační projekt postavili. Zprvu to vypadalo, že se bude jednat o inscenaci politicky angažovanou, protože já i Julien se o společensko-politickou situaci zajímáme. Záhy jsme ale zjistili, že k vyjádření tak komplexních a komplikovaných témat nemáme dostatek výrazových prostředků. Nakonec jsme dospěli k rozhodnutí, že cílem naší inscenace musí být koherentní pohybový formát, v němž se pokusíme vypovídat o životních hodnotách a názorech, za nimiž si stojíme.

Také jsme se chtěli vyhnout zažitému klišé, že pokud na jevišti vystupují dva lidé, musí mezi nimi vznikat nějaké konfliktní situace. Konflikt se zdá být ve většině inscenaci základním a jediným možným prostředkem, jak rozpohybovat jevištní akci. V naší inscenaci tomu tak není, diváci neuvidí žádnou dramatickou situaci, ve které bychom předstírali konflikt dvou lidí. Naopak, my se v jednotlivých obrazech a číslech řídíme porozuměním, které vychází ze vzájemné důvěry. Navíc pracujeme formou párové akrobacie a v tomto případě působí skutečně hloupě, když se snažíme předstírat, že si nerozumíme. Když jde o párovou akrobacii, je naprosto nezbytné, aby dva jedinci maximálně spolupracovali.

 

Vaše inscenace se jmenuje 100% Circus, což i podle vašich slov přirozeně odkazuje k ideovému a tvůrčímu východisku, a tím je cirkus. Co pro vás cirkus – v nejširším slova smyslu – znamená?

Julien Auger: Na tuto otázka je mnoho odpovědí. K cirkusu je možné přistupovat z historického hlediska, a to tak, že člověk zkoumá, z čeho cirkus vzešel a v co se proměnil. A pak na cirkus může člověk nahlížet z hlediska tvůrců, tedy z perspektivy tvůrčích individualit. A tak to dělám já. Tím pádem se nedopustím žádného generalizování anebo toho, že bych některého umělce nebo umělkyni z cirkusu automaticky vyřadil.

Já osobně rozděluji cirkus do dvou kategorií – na cirkus a cirkusová umění. Cirkusová umění jsou prostředkem, je tu určitý druh artistického konání, jež je využíváno v mnoha multidisciplinárních a multižánrových inscenacích. Toho jsme svědky v řadě současných inscenací, které se zaštiťují termínem novocirkusové a ve kterých se setkáváme s dramaturgickými a choreografickými postupy. Jsou to inscenace, do nichž jsou mimo jiné výrazové prostředky začleněny i prvky artistické.

Zatímco co cirkus je pro mě svébytná umělecká forma, jako tanec nebo divadlo, zkrátka umělecká forma, která může existovat sama o sobě jako umění. Neoddělitelnou součástí tohoto umění je riziko, možnost určitého selhání – řekněme pádu, či ztráty rovnováhy. A stejně tak neoddělitelnou součástí cirkusu je i důvěra, tedy schopnost lidí důvěřovat si v riskantních a kritických momentech.

 

V inscenaci 100% Circus pracujete s disciplínou vysoké perše. S tou se v kontextu českého „nového cirkusu“ nesetkáváme často. Je spíše charakteristická pro tradiční cirkus. Co vás k ní přivedlo?

Mikkel Hobitz Filtenborg: Rozhodnutí začlenit akrobacii na perši souvisí s jedním z témat inscenace, kterým je touha transformovat tradiční cirkusové disciplíny na nové nebo použít tradiční akrobatické principy v kontextu nového formátu. S tématem tradice pracujeme v inscenaci i jinak. Například přetváříme tradiční hudbu, nebo jiná tradiční lidová umění, jako hula hula mužský tanec. Tradice je téma, které nás zajímá, a proto jsme si vypůjčili různé tradiční prvky z různých kultur, využili je jako výchozí princip a přetvořili podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.

Co se týče perše, tedy tyče, kterou Julien balancuje na rameni a já ni provádím akrobatické prvky, souvisí s tím, že jsme chtěli upozornit na mylná očekávání. Zkrátka to, že svým vzezřením drobný a hubený muž na svém rameni balancuje velkého siláka, je dokonalým narušením zažitých předsudků a stereotypů.

 

Oba jste profesionální a zkušení akrobaté, nicméně akrobacie na vysoké perši pro vás byla nová. Když se učíte novým akrobatickým dovednostem, pracujete pouze sami nebo se obrátíte na odborníka z dané oblasti?

Julien Auger: Obojí. Nejdřív jsme se to zkoušeli naučit sami a poté jsme požádali o spolupráci profesionála v dané oblasti. Já i Mikkel jsme oba posedlí cirkusem, a proto nás vždy zajímá úplně všechno, každý detail, který s danou cirkusovou disciplínou souvisí a který by nám pomohl ji pochopit a uchopit. Akrobatická disciplína „perš“ například vyžaduje, aby „spodák“, tedy ten, který s ní balancuje, s ní nikdy nezápasil. Vždy musí následovat její pohyb a její tenzi. Tento princip jsme pochopili záhy a navíc také risk spojený s akrobacií na tomto nářadí. S riskem se také musíte naučit zacházet, musíte si ho být vědomi, zvláště v situacích, kdy víte, že hrozí. Musíte se pokusit ho maximálně eliminovat. Říkáme tomu management risku. To znamená, že neustále vyhodnocujeme riskantní situace a uvažujeme hypoteticky o možných nehodách. Ve chvíli, kde jsme takové situace vyhodnotili, rozhodli jsme se pracovat důsledněji na technice vysoké perše a zkontaktovali dva odborníky – jednoho z Ruska a jednoho z Mongolska.

foto: Sade Kamppila, Julia Simon

 

Publikováno: 22.4.2018