LUCIE FERENZOVÁ

LUCIE FERENZOVÁ

Můj hood

Jedna přišla právě teď, druhá je tu odmalička. Jednou se zase vydají na cestu. Určitě. Zatím čekají. A tu cestu hledají k sobě, jak se tak často říká. Což může být docela na dlouho. Asi. Minimálně asi tak jako cesta z Nuslí na Háje, když je mezitím pár let ve Švýcarsku. Pár let, pár zkušeností a pár škol oklikou třeba přes Indii.

Scénická mixáž forem a stylů se v této performanci stává výrazovým prostředkem, protože nomádství je dnešní době vlastní: minimálně myšlenkově, a scénářem je esej na téma temnoty dnů zanechaných na opuštěných místech našich životů, protože jen ty světlé si ponecháme: minimálně myšlenkově. Volně se inscenace inspiruje knihou Světlé dny Zuzsy Bánkové.

O integraci, která je mnohdy znásilněním; o daru, co není zadarmo a o takovém tom hezkém pocitu, když Čech tyká ve večerce Vietnamcovi.

Propojení dvou individualit, performerek, vycházejících z indického klasického tance kathak a nového cirkusu.

 

Hrají: Anežka Hessová, Eva Stará

Scéna a kostýmy: Andrijana Trpković

Choreografie: Eva Stará

Hudba: Anežka Hessová a Petr Šmíd

Režie: Lucie Ferenzová

Produkce: Kristýna Milaberská