CO JE NOVÝ CIRKUS?

Umělecký charakter nového cirkusu se zakládá na fúzi jednotlivých druhů umění (tanec, hudba, divadlo, výtvarné umění, film) s cirkusem. Důležitou součástí nového cirkusu je artistika, tedy druh scénického umění, jehož podstatou je dokonalý fyzický projev spojující ladnost a vrcholnou obtížnost v harmonický celek. Fyzická dovednost – cirkusová disciplína – je východiskem pro vytvoření nového scénického jazyka. Umělce v oboru nového cirkusu nazýváme artistou. Do množiny artistiky (cirkusových umění) řadíme ekvilibristiku, akrobacii, klaunerii a žonglování. Materiálem k vytvoření estetického účinku v oboru cirkusu je artistovo tělo, ve kterém je do značné míry rozpoznatelný artistův fyzický vklad, přičemž tuto všudypřítomnou fyzičnost můžeme nazývat fyzičností extrémní. Artistika je v novém cirkuse využívána jako východisko, nikoli jako cíl.

Začalo to ve Francii

V první etapě, počátkem 70. let 20. století ve Francii, to byli divadelníci, pouliční umělci a hudebníci, kteří do svých inscenací angažovali cirkusové artisty, a vytvořili tak místo pro cirkusové disciplíny. Později už to byli i cirkusoví artisté, kteří začali vzhlížet k divadlu, tanci a živé hudbě a ve své tvorbě obsáhli divadelní a cirkusový princip zároveň. Na práci současných novocirkusových artistů je patrné, že skrze své trénované tělo hledají cestu zpět k divadelnímu vnímání a porozumění tématu a myšlence, podobně jako se dříve divadelníci snažili porozumět metaforickému jazyku obsaženému v cirkusovém pohybu.

V roce 1972 založili Annie Fratellini a Pierre Étaix cirkusovou školu École nationale des arts du cirque Annie Fratellini. Annie Fratellini byla přesvědčena, že nový druh umění se může rozvíjet a následně zachovat jen pomocí školy. O dva roky později, v roce 1974, založila herečka Silvia Monfort společně s cirkusovým principálem Alexisem Grüssem cirkusovou školu École au Carré, čímž chtěla dokázat, že i cirkus stojí na úrovni divadla, tance nebo hudby a jako umělecký obor si zaslouží profesionální vzdělávání. Díky školám se cirkusová umění dostala do povědomí veřejnosti i státní kulturní správy.

Základem procesu institucionalizace a uzákonění cirkusu jakožto uměleckého druhu nestačilo mít velké a úspěšné soubory, ale bylo potřeba ustanovit profesionální a státem podporované cirkusové vzdělávání. Proto už v roce 1985 inauguroval francouzský ministr kultury Jack Lang národní cirkusovou školu École nationale supérieure des arts du cirque (ENSAC), jež je dosud součástí Centre nationale des arts du cirque (CNAC).

Nový cirkus jako svébytný druh

Vznik a existence organizací a státních i nezávislých struktur pomáhají udržet a zlepšit stav cirkusových umění v zemi. Zásadním krokem k osamostatnění cirkusu jakožto svébytného žánru bylo legislativní zařazení cirkusu pod ministerstvo kultury, školství a komunikace a zákonné uznání artistiky a drezury jako uměleckého povolání. Stejně zásadní jsou i mezinárodní projekty a soutěže, jejichž cílem je pomáhat mladým a začínajícím profesionálům. Mezi takové patří platforma pro podporu inovativních projektů Jeunes Talents Cirque dʼEurope – Circus Next a v kontextu tradičního i nového cirkusu je velmi populární soutěž Festival Mondial du Cirque de Demain.

Důležitou roli v rozvoji nového cirkusu hrají také profesionální školy. V zahraničí jsou uznávány například DOCH neboli Dans och Cirkushögskolan ve Švédsku, Akademiet For Utaemmet Kreativitet – Academy for Modern Circus v Dánsku, Ecole nationale de cirque Montréal v Kanadě, ESAC neboli Ecole supérieure des arts du cirque v Belgii, NICA – National Institute of Circus Arts v Austrálii a další.

 

Cirk La Putyka: Batacchio, foto Tomáš Třeštík

CO JE NOVÝ CIRKUS?